KULTURA      SPORT      VEŘEJNÁ SPRÁVA      VOLNÝ ČAS     

Aktualizace
21.06.2017
23:20:42

Právě nás čte: 137 čtenářů

 


Hlavní stránka
Zdravotnictví
Kultura
Školství
Veřejná správa, politika
Církve
Podnikání
INZERCE
Doprava
Internet a počítače
Fotografujeme
Sport


Turistika

Zábava
Příroda
Historie
Volný čas
Stíny
Domácnost


Informace z tišnovska
Mapa tišnovska
Tišnov město
www kamera Tišnov nádraží
www kamera Tišnov náměstí
Meteostanice Tišnov

Veřejná správa
Obce tišnovska - www, mail
Kraj Jihomoravský
Kraj Vysočina
Důležité regionální telefony

Turistické zajímavosti
Moravský kras
Hrad Pernštejn
Hrad Veveří
Zámek Rájec
Zámek Lysice
Zámek Rosice
Žďárské vrchy
Českomoravská vysočina
Brněnská přehrada
Klášter Porta Coeli
Rozhled na Tišnov
Cestovní kancelář BANANATRAVEL
Stavy a průtoky jihomoravských řek

Informace z ČR
TV dnes
počasí
jízdní řády
telefonní seznam
práce
peníze
na mapě
doprava v kraji
v českém internetu

Sport
SK HC Tišnov
Atletický klub Tišnov
SK basketball Tišnov
Volejbalový klub Tišnov
AFK Tišnov
Sokolská župa pernštejnská
Šachový klub Sokol Tišnov

Kultura na tišnovsku
Program kina Svratka
Muzeum Předklášteří
Galerie Ad Astra Kuřim
Kulturní přehled na www.tisnov.cz
Společenské centrum Kuřim
knižní nakladatelství Sursum
Divadlo PRKNO Veverská Bitýška
Kruh přátel hudby Tišnov
Jamborova galerie Tišnov
Galerie Z ruky Křížovice
Libušina galerie Malhostovice

Pro děti a mládež
škola
Dům dětí a mládeže Tišnov
Gymnázium Tišnov
Mateřské centrum Studánka


 

 

70. výročí osvobození a konec 2. světové války - Osvobozování Tišnovska dle materiálů Karla Krejčího    

15.04.2015   vox   Historie   Hodnocení článku: 2,4   Počet zhlédnutí ( 8184 )


V letošním roce uplyne 70 let od skončení 2. světové války. V Tišnově a okolních obcích se bude konat celá řada akcí, při kterých budou občané vzpomínat na ty, kteří se nebáli nasadit vlastní život v boji proti nacistické nadvládě a mnohdy také životem zaplatili.

Město Tišnov a obce Tišnovska, Muzeum města Tišnova, Podhorácké muzeum v Předklášteří, Svaz bojovníků za svobodu, Občanské sdružení Continuum Vitae, školy všech stupňů a další instituce se budou podílet na různých akcích v průběhu roku. Veřejnost se může těšit na hudební programy, turistické vycházky, ukázky bojové historické techniky a promítání filmů. V květnu vyvrcholí první část slavností na počest padlých, popravených a umučených odbojářů, kteří položili život za svobodu svého státu. Druhá část slavností se bude konat v říjnu. Některé akce již proběhly, o dalších budeme včas informovat čtenáře v jednotlivých číslech VOXu.
Podařilo se nám získat zajímavé materiály od tišnovského pamětníka pana Karla Krejčího, který se celý život zabýval problematikou druhé světové války a jejími dopady na Tišnovsko. Způsob jeho vyprávění s osobními vzpomínkami byl obdivuhodný. Vydání své poslední práce, zaměřené opět na události z konce druhé světové války, se již bohužel nedočkal.
Připomeňme 70 let staré události. Počátkem války se její průběh na frontách dotýkal občanů jen vzdáleně. Byly však zavedeny potravinové lístky. Tresty byly zpřísněné. Zabití prasete „na černo“ mohlo znamenat i pobyt v koncentračním táboře. Poslech zahraničního rozhlasu byl trestán mnohaletou káznicí, ve zvláštních případech i trestem smrti.
Zvukové efekty bombardování, šířící se ve skokových kruzích, způsobovaly, že bombardování Vídně bylo slyšet jako temné dunění. Bombardování Brna a Kuřimi nebylo v Tišnově slyšet.
K prvnímu náletu na Brno došlo 25. srpna 1944. Byl zasažen dnešní Zetor, letiště mezi Tuřany a Slatinou, část Židenic, Líšně a některé továrny na Cejlu. O život přišlo asi 200 lidí.
25. srpna 1944 byl také nálet na Kuřim. Zde byly závody Zbrojovky a firma Klöckner, která vyráběla letecké motory. Podle kuřimské matriky zahynulo 9 občanů, podle evidence Zbrojovky 31.
Po těchto náletech byl klid až do 20. listopadu 1944. Ten den v 11.45 hod. dopadlo na Brno ve třech vlnách tisíc šest set bomb. Zahynulo přes 400 lidí a 6.000 jich zůstalo bez přístřeší. Byl zasažen střed města, poškozeno nádraží, ulice Údolní, Veveří, Kounicova, Koliště, Ponávka, Bratislavská, Křenová, Cejl a Vlhká. Z předměstských částí utrpěly nejvíce Horní Heršpice, Komárov, Židenice. Nálety provedly americké vzdušné síly. V té době startovaly z Itálie. K poslednímu americkému náletu došlo 19. prosince 1944, kdy – asi poškozený letoun – nouzově odhodil 9 bomb na náměstí Svobody a Denisovy sady. Poslední výbuchy amerického střeliva uslyšeli Tišnováci v noci 17. dubna 1945. Vybuchovalo střelivo a granáty z hořícího amerického letadla Liberátor na polích za Tišnovem, které bylo zasaženo německým stíhačem u Lažánek a zřítilo se u Tišnova.
Dosud popsané projevy války pocházely vesměs od amerických vzdušných sil. Jak se fronta přibližovala od jihu k Brnu, začala činnost letectva Rudé armády. Taktika Američanů a Rusů se lišila. Američané ničili hlavně průmyslové závody, Rusové bombardovali před postupující frontou.
25. dubna 1945 byla hranice fronty na jižním okraji Brna. V ten den postihly Tišnov tři nálety sovětských vzdušných sil. Nejprve kolem deváté hodiny ranní přiletělo několik svazů letounů od Hradčan, které shazovaly bomby menšího kalibru. První dopadla na ulici Revoluční, další dále pokračovaly přes ulici Hybešovu do prostoru dnešní školky „Sluníčko“. V rohovém domě ulic Rybníček a Hybešova, u Králíků, vyprošťovali nevybuchlou malou bombu z knihovny. Takových pruhů dopadajících bomb bylo několik. Bombardování doprovázelo ostřelování z palubních zbraní. V odpoledních hodinách dochází ke dvěma dalším náletům. Ruské posádky shazovaly těžké bomby. Je zasažen hlavně střed města.
V tomto období, až do konce války, bombardují v noci osamocená letadla menšími bombami nebo i ručními granáty okolní obce tam, kde zahlédnou světlo. Lomničku, Dolní Loučky, Kuřimskou Novou Ves a Kuřimské Jestřabí.
25. dubna 1945 stojí sovětské jednotky na jižním okraji Brna. 26. dubna 1945 je Brno z velké části dobyto a po následujícím postupu se fronta zastavuje až do ranních hodin 9. května 1945 na linii Veverské Knínice, Hvozdec, Veveří – hrad, Rozdrojovice, Jinačovice, Ivanovice, Mokrá Hora.
K jednomu z bojových střetů dochází pod hradem Veveří. 26. dubna večer je k Brnu se přesouvající skupina německých pancéřových vozidel napadena sovětskými kozáky, kteří vítězí.
1. května začíná boj o Chudčice, který trvá od 1. do 7. května. Při silné palbě bylo v Chudčicích 10 budov zapáleno, další poškozeny. 7. května navečer palba ustala, zbytky Němců ustupovaly směrem ke Kuřimi, ničily výzbroj a vozidla a v noci ustoupily úplně. 8. května prošly obcí jednotky rumunských vojsk směrem k Senticím. 9. května v poledne prošel obcí poslední oddíl vojáků a po poledni se již náves hemžila ruským a rumunským vojskem. Již před jejich příchodem prý občané sami zajali 65 Němců.
2. května dopadly dva granáty na Březinu, později 6. května dva granáty na Sentice a 9. května dva na Heroltice. Podle původního záměru z 28. dubna měla 16. mechanizovaná brigáda zaútočit na Moravské Knínice a potom bojovat o Kuřim. Situace se změnila s příchodem Rumunů. V Moravských Knínicích i Kuřimi 8. – 9. 5. ničili Němci vojenský materiál. Podle pamětníků z Moravských Knínic přišli Rumuni 9. 5. asi v 17 hodin od lesa, dále šli na Čebín, Drásov, Tišnov a skončili v Novém Městě na Moravě. Při obsazení Knínic padli tři Rumuni, byli pohřbeni v lese.
Veverská Bítýška zažila těžké dny od 28. dubna do 9. května. Kdo mohl, hledal útočiště v údolí Svratky. Les kolem silnice k Lažánkám, ve strmém stoupání, byl hlavním cílem a dodnes je zde v lese mnoho kráterů. V bojích u Veverské Bítýšky padlo asi 46 sovětských vojáků a během válečných událostí zahynulo přes 20 občanů. Poslední zbytky německého vojska prošly vesnicí ještě ráno 9. května a téhož dne v 8.20 hod. se objevili ve vesnici první sovětští vojáci. Lažánky byly osvobozeny téměř bez boje. V Maršově se objevili první Rusové krátce po 10. hodině. Ohnisko německé kulometné palby bylo rychle zlikvidováno. Příslušníci německého pancéřového dělostřeleckého pluku shodili do blízkého zatopeného kaolinového dolu několik vozidel ještě před příchodem Rusů. Do Braníškova přišli Rusové po poledni, k žádnému bojovému střetnutí nedošlo. Následující obec Deblín obešli kolem hájenky na rozcestí a pokračovali dále. U hájenky padl sovětský voják, který zde má pomník. Od Deblína jedoucí Rusové zastavili u Dolních Louček v místě dnešního viaduktu a zahájili palbu na Kalovskou silnici, která byla na obzoru dobře vidět a kudy dosud prchali Němci. Po několika výstřelech pokračovali Rusové dále k Újezdu.
Kuřim nebyl z válečného hlediska zajímavý. Ještě 8. května ničili Němci tovární objekty ve Zbrojovce, halu u hřbitova a mosty. 9. května v 17.30 hod. vnikli rumunští vojáci bez boje do Kuřimi.
Cesta na Čebín byla volná, zleva kryta rumunskými vojsky po dobytí Moravských Knínic. Z pravé strany sice doposud nebyly osvobozeny Malhostovice, avšak panický úprk Němců nedovoloval odbočovat. Němci se snažili přístupy k Čebínu znesnadnit a tak 8. května shodili na silnici mezi Malhostovicemi a Čebínem komín staré vápenky, odstřelili skálu vápencového lomu na Čebínce a zavalili příjezdovou cestu od Kuřimi. Podle pamětníka, Čebín osvobodila rumunská vojska 9. května kolem 15. hodiny bez použití zbraní a bez ztrát lidských životů.
Koncem dubna se konal v Drásově pěchotní výcvik asi 2.000 německých nováčků a 25. dubna, v den náletu na Tišnov, byl celý Drásov až ke Klucanině postřelován palubními zbraněmi. Tehdy byla celá obec zaplněna maskovanými děly, tanky, auty a koňskými povozy – Němci parkovali s auty v průjezdech obytných stavení. Také asi tři sta našich lidí, převážně z Brna, zde hledalo útočiště před frontou. Tehdy také byla v Drásově protipancéřová jednotka v počtu asi šest set mužů. Jejich černé uniformy byly označeny umrlčí lebkou. Snad se jednalo o 10. pluk SS pancéřových granátníků. Asi týden se zde zdržovalo 200 parašutistů s úkolem kopání zákopů. Koncem dubna se zde formovala jednotka domobrany, ve škole byla zřízena polní nemocnice, kde zemřelo 23 Němců. V elektrotechnické továrně Brown Boveri (nyní Siemens) ničil „Werkschutz“ (podniková ochrana) hotové motory a hlavně stroje, určené pro vojenské účely. 7. května byly shazovány letáky o bezpodmínečné kapitulaci. Dosavadní plynulý ústup se pak změnil v panický úprk. 9. května k osmé hodině večerní byl Drásov osvobozen. Po osvobození Drásova dali se Rumuni zřejmě stejnou cestou jako postupující Rusové od Lipůvky. To jest přes spodní část Drásova, brodem přes potok Lubě pod vrcholem Vinohrad a podél Lubě k východnímu okraji Klucaniny, kde byl most přes potok rovněž zničen. To vysvětluje také společný příchod Rusů a Rumunů do Tišnova ještě za večerního soumraku.
Osvobození Tišnova: Němci na přístupech k Tišnovu vybudovali protitankové zátarasy na Brněnské ulici a na Kukýrně. Při panickém ústupu všech druhů vojsk docházelo ve dnech 7. – 9. května k hromadnému ničení vojenského materiálu. Spálená auta byla např. u lomu proti benzince pod Tišnovem. Mnoho zničených aut a děl bylo kolem haly za Předklášteřím a v okolí šroubárny. V Sanatoriu –nemocnici, kde byla dvě velitelství, byly několik dní páleny spisy i materiál a kancelářské zařízení. V okolí sanatoria bylo asi deset zničených vozidel. Jako poslední ustupovaly destrukční skupiny, které ničily mosty, např. 9. května odpoledne byl zničen most u Hradčan přes potok Lubě, u Červeného mlýna, u papírny a přes potok Loučka na konci Předklášteří. Před příchodem Rusů byla v Tišnově nejrůznější směs procházejících útvarů. Jejich nejčastější cesty ústupu byly Předklášteří, Štěpánovice, Borač, Doubravník a odtud vlevo na Klokočí, Olší, Střítež, Dolní Rožínku. V Doubravníku se přidávaly ustupující jednotky od Lomnice a v Nedvědici ustupující jednotky od Lysic, Bedřichova, Černovic, Hodonína, Chlébského, které postupovaly dále na Věžnou a Rožnou. Jiné útvary odbočovaly za Předklášteřím na Dolní Loučky a před nimi se rozdělovaly. Část se dala na Kaly, Jilmoví, Litavu, Olší a dále k Dolní Rožínce. Ostatní pokračovali a za Dolními Loučkami se dělili buď na Újezd, Žďárec, Strážek nebo na Kuřimské Jestřabí, Kuřimskou Novou Ves, Katov, Křižínkov.
První ruský voják přijel na tišnovské náměstí 9. května kolem 18. hodiny. Příjezd nekonečného proudu vozidel všech druhů vojsk začal se soumrakem po Brněnské ulici. Před Mariánským sloupem, na dnešním Komenského náměstí, došlo k hlavnímu vítání osvoboditelů.
Situace u Černé Hory, Rašova, Lomnice, Bělče a Doubravníku: z 8. na 9. května procházelo celou noc Černou Horou vojsko od Bořitova k Tišnovu. 9. 5. po 9. hodině projel poslední větší transport k Tišnovu. Odpoledne byla v Černé Hoře nákladní auta s ruskými vojáky i „kaťuše“, přiletěla rumunská letadla a shodila několik bomb. Poté pokračovali Rusové v postupu na Lipůvku, část na Žernovník. Konci války předchází v Rašově zprávy o partyzánech. Obec je obklíčena německým vojskem. V půli dubna německé vojsko zaplavilo celou vesnici, ve škole je ubytováno 200 mužů. 9. května odpoledne přijíždí rychlý posel se zprávou „Ivan se blíží“. Zběsilý shon a útěk se nedá popsat. Po chvíli přijíždí první ruská auta a po krátkém zdržení odjíždí dále k Lomnici. Přivádí první zajatce a škola opět slouží k jejich ubytování.
Lomnice: 27. dubna, po německé střelbě, zaútočila ruská letadla a shodila čtyři bomby pod starou farou. Kromě dvou místních občanů byli zabiti dva Němci. Ještě 8. května nařizují Němci odevzdání radiopřijímačů do 10. hodiny večerní pod trestem smrti. Druhý den ráno nasedli do aut a odjeli. Pak následoval zběsilý úprk. Tanky, děla, mužstvo, smečky psů. Za čtvrt hodiny přijeli od Rašova Rusové. Čtyři auta, hráli na harmoniku a před nimi prchali Němci. Po krátkém zdržení odjeli k Ochozi. Potom přijeli Rumuni, v noci ukradli co se dalo. Rusové obsadili přízemí fary. Prý loupili prsteny a hodinky, ženy se musely schovávat. Na faře byl zřízen soudní tribunál pro Vlasovce. Po několika dnech byl zřízen v zámecké zahradě zajatecký tábor. To trvalo tři měsíce. Pobrali dobytek, zařízení zámku bylo zničeno, byli tam vpuštěni i zajatci. Nadšení pro Rudou armádu se stále menšilo. V srpnu byl tábor zrušen a situace se zklidňovala.
Před příchodem Rusů byla situace v Ochozi napjatá až tragická. Oblast byla v zájmu partyzánských skupin, za široké podpory obyvatelstva, na což Němci odpověděli zřízením středisek SS a Jagdkomanda. Od 10. února do 6. dubna byla v doubravnické škole četa SS, protipartyzánská jagdkomanda byla ubytována v papírně na Prudké a v Ochozi. V Bělči došlo 7. května navečer k přerušení telefonního kabelu. Němci v domnění, že to provedl někdo z Bělče, vtrhli do obce, kde již byli občané shromážděni a oslavovali konec války. Patnáct jich zatkli. Asi ve 20 hodin přijelo pro zatčené nákladní auto a po kontrole počtu byli odvezeni do Ochoze, prohledáni a zavřeni do obecní stodoly. Při opětném přerušení kabelu jim hrozila smrt. Proto sám starosta zajistil jeho hlídání. Němce se nakonec podařilo pomocí jídla a pití obměkčit, zatčení byli ještě před půlnocí propuštěni.
Dne 8. května se v Bělči radovali jak z propuštěných, tak z rozhlasového hlášení o bezpodmínečné kapitulaci. Po odzbrojení skupiny Němců vzrostlo sebevědomí partyzánů, kterým velel Jan Krykorka s pobočníkem Pešlem. Němci se však vrátili a pronásledovali střelbou místní partyzány, kteří se rozprchli. Krykorka s Pešlem po Němcích stříleli. Němci spěšně ustoupili k Ochozi, aby se za chvíli ve větším počtu vrátili a začali řádit. Některá stavení hořela, pod obcí u potoka zastřelili čtyři partyzány, u Maňové další tři. To bylo před 17. hodinou. Vzápětí přijela na Doubravnické náměstí Rudá armáda a pokračovala v pronásledování Němců ke Klokočí a Olší. K Nedvědici se vydala menší jednotka až po žádosti nedvědických, tam ustupoval další proud Němců od Chlébského.
Situace v Synalově: obec si zachovala vlastenectví a věrnost předválečnému Československu. Svůj podíl na tom měl řídící učitel, legionář Rašovský, který byl vzorem vesnického učitele. Také byl brzy Němci vyměněn. Státem zřízené instituce jako Kuratorium pro výchovu mládeže a jediná tehdy politická strana Národní souručenství byly v Synalově prakticky ignorovány. Ke konci války se v obci objevili ruští partyzáni. Navázali styk s obyvatelstvem a byli jím i podporováni. Ještě před příchodem fronty se zřítil 14. března 1944 nad Ochozí, v místě zvaném „Dalíšky“, německý střemhlavý bombardér Junkers Ju zvaný „Stuka“. Patřil jednotce SG102. Ke zřícení došlo pro nepříznivé počasí, pilot se zachránil. Příští rok 25. dubna 1945 se po leteckém souboji zřítil stíhací letoun Bf109 v místě „Na Balinkách“, pilot se zachránil padákem. Stroj označený bílou desítkou patřil asi II./JG 52. Tato jednotka měla tehdy letiště v Hörschingu a operační oblast Brno a Pasov (Passau). 26. dubna se usazuje v obci asi 400 členný pancéřový oddíl. Ve škole je sanitní oddíl. Avšak za týden všichni odchází, aby byli nahrazeni tzv. oddílem „Einheit Werner“. Ten se skládá z Němců, Maďarů a Rakušanů. 6. května ve tři hodiny ráno dostávají naléhavý rozkaz a v 7 hodin vesnici opouští. Jsou však partyzány odzbrojeni a posláni k Tišnovu. Rusové vesnici ani neobsazovali, pokládali ji za osvobozenou.
10. května přichází od Hradčan do Březiny četné ruské a rumunské oddíly a na kraji obce za splavem pochodovaly k Červenému mlýnu. V Tišnově byl most k Červenému mlýnu zničený. Do obce přichází také menší skupiny vojsk a přihání stádo dobytka. Teprve 15. května se do obecní školy nastěhoval prapor ruské pěchoty, který se zdržel delší dobu.
Situace u Lipůvky – před osvobozením prožila Lipůvka od 25. dubna několik náletů menšími skupinami ruských letadel. Mnoho domů bylo rozbito nebo vyhořelo. Němci očekávali útok od Kuřimi a České. Před obcí v tomto směru byla vybudována i betonová stanoviště pro dělostřelectvo. Rovněž u Drásova bylo připraveno dělostřelectvo pro postřelování nuzířovského kopce. Němci byli značně překvapeni, když se jim 9. května po poledni v týlu objevily předsunuté hlídky Rudé armády od Lažan. Krátce poté asi v 14.30 hod. dostavil se do Lipůvky ruský parlamentář. Nechal si zavolat německého velícího důstojníka a dal mu ultimativní požadavek vyklidit Lipůvku do půl hodiny. Překvapený Němec ultimátum přijal a požádal o termín 1 hodinu. Následoval úprk německých oddílů spěšně a bez incidentů k Nuzířovu a dále k Tišnovu, pronásledován Rudou armádou od Lažan a vzápětí i od Svinošic. V místě setkání parlamentáře a německého velitele byla později zasazena lípa a uložen pamětní spis.
9. května byly osvobozeny také Všechovice a to mezi 17. – 18. hodinou vojenskými skupinami, které přišly od Nuzířova a Malhostovic. 10. května přišla do obce menší jednotka rumunské armády z Unína, když před tím osvobodila Hluboké Dvory.

Materiály byly zpracovány ve spolupráci s panem Karlem Josefem Krejčím, který společně s Martinem Petrem Tlustošem (studentem Gymnázia) připravoval knihu „Konec války a poválečné dny na Tišnovsku“.
Bohužel pan Karel Krejčí náhle zemřel dne 24. března. Začátkem dubna by se dožil 86 let. Toto je poslední jeho novinový materiál, který s novinami VOX upravoval ještě 19. března.


Konec války v Tišnově


Vyřazený střední tank Panther za nádražím v Tišnově


Zničená samohybná houfnice Grille u Chudčic


Protitankové dělo 7.5 cm Pak 40 na dvoře Gymnázia v Tišnově

 


Pomník v Čebíně

 


Pomník u Bělče

Mail Poslat článek
Opinion Přidat názor
Print Tisk článku
Rate Ohodnotit článek
1 2 3 4
Počet hlasů: 2991 , aktualní průměr: 2,4

Počet názorů: 0 Přidat názor
Reakce čtenářů

Související články

 


Gold Banana


AKTUALITY

Inzerce VOX č.13
Požární cvičení v nemocnici Tišnov
Rekonstrukce dětského hřiště v obci Kaly-Zahrada
Konec VOXu
Týdeník TTV - 15.6.2017
Oslavte narozeniny v kuřimském Wellness
SK Tenis Tišnov informuje
Tišnov v divizi - Kanonáda Tišnova uzavřela krajský přebor
Přijďte na zámek do Rájce
Udělejte si výlet na zámek v Lysicích

  

Nejčtenější za posledních 14 dní

70. výročí osvobození a konec 2. světové války - Osvobozování Tišnovska dle materiálů Karla Krejčího (199)
Hotel Květnice – perla Tišnova? - Pohne s někým výhled z oken radnice na zoufalý stav hotelu? (193)
Pěstujeme méně známé ovoce CIDO (179)
ˆ kontakty na vydavatele VOXU (173)
* * * Důležité telefony v regionu * * * (153)
WWW stránky a mailové adresy obcí regionu (148)
V Deblíně bude pošta Partner (137)
Týdeník TTV - 15.6.2017 (137)
Zámek v Rájci zve (131)



Prohledat:

Rozšířené vyhledávání

ARCHIV NOVINOVÝCH VYDÁNÍ VOXU


E-mail
Heslo
Co zasílat ?
 
Počet odběratelů: 12
Úprava odběrů